Padmasambhava

tibetsky: Guru Rinpočhe [gu ru rin po čhe]

sanskrt: Padmasambhava

Padmasambhava znamená „Z lotosu zrozený“ nebo „Ctihodný učitel“. Je historicky doloženým zakladatelem tibetského buddhismu (754–797). Pocházel z Kašmíru, působil v Indii a Nepálu, poté přešel do Tibetu, kde r. 775 založil první buddhistický klášter Samjä. Byl jedním ze zakladatelů školy Ňingmapa a její stoupenci ho uctívali jako „druhého buddhu“. Padmasambhava proslul krocením místních démonů, při čemž používal kultovní předměty a meditační techniky. Je mu připisováno autorství Tibetské knihy mrtvých. V průběhu století získala jeho postava legendární charakter. Na obraze sedí ve vladařském rouchu, na hlavě má čapku s ohnutými rohy a ostrou čepelí, která patří nejvyšším hodnostářům školy Ňingma a symbolizuje jasné myšlení. V ruce drží lebku s krví raktakapálu, v níž je lahvička s nektarem nesmrtelnosti jako symbol dosažení nirvány. V ohbí paže třímá magickou hůl khatvángu s planoucím trojzubcem a třemi lidskými hlavami: lebkou, čerstvě useknutou hlavou a hlavou v rozkladu. V druhé ruce drží dordže mudrou krocení nepřátelských démonů.

Zakoupením zboží v našem Nepálském obchůdku přispějete na stavbu nové základní školy pro chudé nepálské děti